PŘEDSTAVUJEME HRÁČE: Odchovanci Tomáš Žurovec a Vojtěch Pětroš

Tento díl představování hráčů našeho A-týmu bude tak trochu speciální. Speciální v tom, že si představíme hned dva hráče najednou. Dravé mládí v podobě dvou odchovanců Realu Lískovec Vojtěcha Pětroše a Tomáše Žurovce.

Tomáš Žurovec: Jsem rád, že opět začínají fungovat mládežnické kategorie

S fotbalem jsem začal v šesti letech právě v Lískovci, kde jsem si prošel všemi kategoriemi od přípravky až do mužů. Nejlepším rokem v mládežnických kategoriích byla určitě sezóna 2013/2014, kdy jsem hrál za starší žáky. Sešli jsme se skvělá parta kluků a pod vedením Davida Stachovce jsme dokázali v jarní části vyhrát hned 7 z 9 zápasů, kdy se mi také podařilo dát 22 gólu. V té stejné sezóně jsme ještě dostali možnost střídavě hrát za FK Slavie Orlová nejvyšší žákovskou ligu, ve které jsme získali obrovské zkušenosti a mohli jsme je přenést do lískoveckého fotbalu.

Bohužel, s mým ročníkem 99 skončila v Lískovci jak přípravka, tak později i žáci a dorost. Šel jsem tedy do mužů již v 17 letech a doufal, že to stejně nedopadne i v mužích. Naštěstí se tak nestalo, podařilo se získat zpátky pár zkušených hráčů a nová parta mohla slavit postup jak z okresní soutěže, tak i z okresního přeboru do 1. B třídy, čímž se fotbal v Lískovci zachránil. Nyní tvoříme skvělý kolektiv, který se fotbalem baví a hraje ho hlavně pro diváky. Také zde opět začínají fungovat mládežnické kategorie, za což jsem velmi rád.

Dres už bych neměnil, říká Vojtěch Pětroš

S fotbalem jsem začal, když jsme s mým kamarádem Dominikem Pánkem poprvé přišli na trénink Lískovce v mých šesti letech. Trenérem v té době byl Václav Balcar, ten mě ovšem trénoval jen krátce a vzpomínek je poskromnu. Později, když jsem šel do žáků, mě začal trénovat Jiří Flachs, na kterého už mám vzpomínek opravdu hromadu a krásných, jelikož mě trénoval spoustu let. Byl to on, kdo mě naučil všechny základy hraní fotbalu, určitě bych zvolil právě jeho jako svého nejoblíbenějšího trenéra.

V době, kdy jsem měl přejít do dorostenecké kategorie, se mužstvo dorostu v Lískovci rozpadlo pro nedostatek hráčů, a tak nás pár kluků odešlo na jeden rok do Řepišť. Poté jsem si vyzkoušel hrát i něco víc než jen okresní soutěže, a to dva roky dorosteneckou divizi ve Staříči.

Po těchto dvou letech jsem se vrátil zpátky do mého oblíbeného rodného Lískovce, kde jsem zůstal až do nynějška a určitě bych už neměnil. První rok po návratu pro mě zde byl takový oťukávací, kdy jsem si zvykal na tvrdší hru a celkově na dospělý fotbal.  Další dva roky byly úžasné. Dvakrát po sobě jsme postoupili a skoro nikdo nás nedokázal porazit. Hlavní pro mě bylo, že v týmů se vytvořil opravdu dobrý kolektiv jak na hřišti, tak mimo něj. Na trávníku jsem se konečně po patnácti letech shledal s našim nynějším kapitánem, žijící legendou a kamarádem Dominikem, se kterým jsem s fotbalem začínal. Proto, jak už jsem zmiňoval, bych dres neměnil.