PŘEDSTAVUJEME HRÁČE: Fotbal jsem hrál snad odjakživa, říká Kamil Kořínek

Útočník s mnoha druholigovými starty a velký fanoušek anglického Liverpoolu. Ano, v tomto díle představování hráčů A-týmu Realu Lískovec se zaměříme na jedenačtyřicetiletého forwarda Kamila Kořínka. Ten pojal povídání o své bohaté kariéře, v níž si zahrál i proti Spartě Praha před zaplněnými frýdeckým stadionem Stovky, trochu rozverněji. Ostatně, posuďte sami.

Já hrál fotbal snad odjakživa. Přivedl mě k němu taťka, který trénoval ve Válcovnách. Vlastně kromě mě a mého bráchy přivedl táta k fotbalu i spoustu dalších bývalých i současných hráčů Realu a Lipiny. Na Stovkách jsme strávili celé dětství. Tedy hlavně na škváře. :) Krom taťky jsem v průběhu žáků a dorostu zažil ještě trenéry jako Jirku Krejčího, Sváťu Schaffra, Honzu Zemánka, pana Dobývala a duo Karlů, pana Slívu s panem Poledníkem. Poté už v mužích přes divizní béčko, kde nás tehdy vedl další všem známý trenér Pavel Smatana, jsme se i s dalšími pro lískovecké fandy známými fotbalisty Mírou Poledníkem, Michalem Chlebkem, Myšákama, Makovcem, Láďou Macurou, Čerym, Fitusem, Zajdou, Šrámou a spol. objevili v tehdy druholigovém a později třetiligovém kádru Válcoven. A to byly moc krásné fotbalové roky, možná ty nejkrásnější. Hráli jsme za klub, který jsme měli rádi, vyrůstali v něm. Stovky byly pro nás to nejkrásnější místo a začalo se nám postupně i fotbalově dařit. Byli jsme skvělá parta kamarádů, co se znali už od žáčků, přestože někteří začínali ve Slezanu, ale to nám vůbec nevadilo. Měli jsme nejkrásnější stadion v soutěži, nejlepší fandy v soutěži, kteří nás podporovali doma i venku a s nejlepší péči se o nás staral Franta Vojvodík.

Všechno jednou končí a v létě roku 2003 jsem přestoupil do 1.HFK Olomouc.  A přes Fotbal Třinec jsem se v roce 2008 po pěti letech vrátil zpět do MFK Frýdek-Místek. Zde se nám podařilo i několik výborných pohárových utkání. Vrcholem a fotbalovým svátkem ve Stovkách bylo tehdejší utkání se Spartou, které jsme prohráli až v závěrečném penaltovém rozstřelu. Tento památný zápas navštívilo přes 10 000 diváků a pro celé zaplněné Stovky, i pro nás na hřišti, to byl neuvěřitelný zážitek. Přeji klubu i sobě, abychom se brzy ještě něčeho podobného dožili. Od samotného návratu do Frýdku v roce 2008 jsem v klubu krom hraní dostal možnost trénovat mládežnické týmy a u toho jsem s malou přestávkou zůstal až dodnes. Už je to vlastně 12 let.

V létě roku 2010 jsem v Lipině dohrál a od nové sezóny se poprvé objevil v tehdy divizním Lískovci. Za spoluhráče jsem měl spoustu kamarádů z prvního válcovenského období, což mě potěšilo. Mrzelo mě, že jsem ze zvláštních důvodů nemohl v tomto týmu zůstat a pokračovat. Přes krátké přerušení bez fotbalu a půlroční působení v Dětmarovicích jsem se v pětatřiceti letech vrátil zpět do lískoveckého Realu. Frýdecký klub je pro mě srdeční záležitost, ale jsem rád, že si v Realu můžu bez stresu a v klidu zahrát a trošku omládnout .:) I když v tom našem mančaftu vlastně moc ne. :)

Doufám, že nás ten moribundus brzo pustí a moc se těším na předsedovu oslavu narozenin, kdy se zase všichni sejdeme a zahrajeme si dneska už staré gardy Lipiny proti Realu. Takže rakety. Máááme doma kohuta........ a Raketou na Mars........Jo a málem bych zapomněl. Dnes mám rande so svojíííím mestom, denně do baru len tak chodííím.......

P.S. Václave, nešlo by v kuloárech zařídit, že bychom hráli jenom doma a jenom když je pěkně? Jo a řekni prosím tě rozhodčím, že mají zpřísnit tresty za rychlý běh. :)