PŘEDSTAVUJEME HRÁČE: Už odmala jsem měl vztah ke klubu, říká Dominik Hill

Ne, nebojte, brankáře v našem seriálu článků rozhodně nediskriminujeme. Právě naopak, nyní je čas, aby se vám představil gólman Realu Lískovec Dominik Hill. Pětadvacetlietý brankář, jehož otec oblékal lískovecký dres v podstatě celou kariéru, jde teď v jeho šlépějích. A byť mládežnickou kariéru strávil ve Frýdku-Místku i po boku svého dědy, jenž byl správcem stadionu Stovky, v roli fanouška byl pravidelným účastníkem zápasů Lískovce.

Už odmala jsem navštěvoval stadion Stovky ve Frýdku-Místku, kde dělal správce hřiště můj děda a já se za ním chodil vozit na traktoru či sekačce. První trénink jsem navštívil asi ve 2. třídě se svým kamarádem ze třídy a hned jsem se postavil do brány. V Lipině jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Nejraději vzpomínám na žákovský turnaj ve francouzském městě Estaires, ve kterém jsme došli až do finále a zahráli si proti Brazilcům. Zápas došel až do dramatických penalt, po kterém jsme slavili vítězství velkého turnaje. Zlato jsme vezli do ČR pod vedením trenérské trojice Hlaváč, Schedling, Balko. Dále nesmím zapomenout zmínit skvělou sezónu v U19 pod trenéry Mrázek-Němec. Skončili jsme na 2. místě a přes Chrudim v baráži se zrodil postup celostátní ligy dorostu. Zahrál jsem si i následující sezónu v lize, kde jsme čelili mnoha výborným fotbalistům, kteří teď váli v lize či zahraničí. Bohužel to byla má nejčernější sezóna v kariéře, protože po baráži jsme sestoupili. A jelikož nesnáším prohry, tak jsem to těžce nesl.

V mužské kategorii jsem začal v béčku Frýdku-Místku, což byla tehdy farma Lískovce. Jelikož bylo dané, že si zachytám jeden zápas za tři týdny, tak jsem se domluvil, že si volné víkendy zpestřím na střídavý start ještě v béčku Lískovce. Po půl roce jsem se rozhodl, že chci pryč a využil nabídku z Frýdlantu nad Ostravicí. Už podle soupisky to byl silný tým. A po prvním tréninku se to jen potvrdilo. Není náhoda, že se následně postoupilo do divize. Jelikož jsem se svými výkony během ročního působení do sestavy neprosadil, rozhodl jsem se za větším herním vytížením odejít do Dobratic. Tohle angažmá splnilo má očekávání, ale po půl roce jsem se v letní přestávce zranil a následovala pauza.

Po zranění jsem kývl na nabídku Raškovic, kde jsem se chtěl rozehrát. Na další sezónu jsem se nechal zlákat za kamarády a bývalými spoluhráči z dorostu do Starého Města. Věděl jsem, že jim o kousek nevyšel postup do krajského přeboru, takže o kvalitě týmu nebylo pochyb. Dostal jsem zase velkou chuť do fotbalu, bohužel následující sezóna se nám moc nepovedla, jelikož jsme chtěli hrát na špici tabulky, což tak nebylo. Následující půl rok také nebyl dle našich představ a v zimě jsem řešil změnu klubu a hlavně motivaci.

Už tehdy mě kontaktoval Radek Myška, zda bych neměl zájem hájit barvy Realu a pomoct k postupu do 1.B třídy. Mezitím jsem ještě zvažoval, zda se nezkusím poprat o vyšší soutěž.  Nakonec to nedopadlo, protože Staré Město za mě nemělo náhradu a další brankář byl mimo úvodní tři zápasy. Navíc zrovna přebral mužstvo jako trenér náš hráč Peťa Němec mladší a nechtěl jsem ho nechat ve štychu, tak jsem se rozhodl sezónu dokončit. V létě jsem byl rád, že už to vyšlo. Myslím si, že tímto krokem jsem potěšil i svého otce, který v Realu strávil, tuším až na jednu sezónu, celou kariéru. Odmala jsem s ním jezdil na zápasy jak domácí, tak venkovní a udělal jsem si vztah ke klubu. Bylo mi jasné, že dřív nebo později budu chtít hrát zde. V následujících sezónách bych chtěl s týmem postoupit, aby se lískovecký fotbal pozvedl zase o stupínek výš. Těším se, až po pandemii vyběhneme celá parta na hřiště a po vítězném zápase se sejdeme u pivka.