PŘEDSTAVUJEME HRÁČE: nadějný hráč Realu Lískovec Tobiáš Olivka

Real Lískovec to není jen A-tým. Lískovecký fotbal se ve své historii mohl pochlubit i skvělou prací s mládeží. Nyní na ni navazujeme a po menší mezeře, kdy mládežnický fotbal v Lískovci chyběl, to opět na hřišti žije mladými fotbalovými talenty. V současné době má Real mladší žáky a přípravku. I proto tu máme speciální díl našeho seriálu představování hráčů. Tentokrát si totiž představíme nadějného hráče naší přípravky osmiletého Tobiáše Olivku, který se však nebojí pustit se do zápasů i se staršími spoluhráči v mladších žácích.

Znáte to, první nesmělé krůčky k míči, a pak prásk a láska je na světě. Podobně to měl i zástupce našich nejmladších fotbalistů Tobiáš Olivka. „K fotbalu jsem se pomalu dostával už jako malý kluk, když jsem si kopal do balónu s taťkou na zahradě. Bavilo mě to, a tak mě rodiče zkusili v pěti letech přihlásit do mladší přípravky válcovenských benjamínků, ale tam jsem vydržel jen první rok, bylo to moc brzy,“ vzpomíná na svoje první zkušenosti s fotbalem lískovecký talent. Byť by se mohlo zdát, že by na kulatý nesmysl mohl zanevřít, rozhodně tomu tak nebylo. Mičudu proháněl dál, jen prozatím bez klubové příslušnosti. „Fotbal mě stále bavil, ale jen jako hra s kamarády na hřišti za školou v Lískovci nebo na školní zahradě v družině.“ To se však brzy změnilo a Tobiáš navázal na rodinou tradici. „Až když byl nábor malých fotbalistů v Lískovci, tak jsem to zkusil znova, už jen kvůli tomu, že za Lískovec hrál můj taťka, strejda i děda, a to pro mě bylo velkou motivací,“ netají se osmiletý školák. 

Tobiáš hají lískovecký dres v mladší přípravce, ovšem už si zkusil zahrát i se staršími kluky za mladší žáky. „Za mladší přípravku hraji druhým rokem a pod vedením našeho trenéra mě fotbal v Lískovci se spoluhráči hodně baví, hlavně zápasy a halové turnaje,“ prozradil, jaké činnosti jsou jeho nejoblíbenější a samozřejmě nezapomněl pochválit trenéra Radomíra Myšku, jenž je zároveň i předsedou klubu. Hrát se v aktuální situaci nemůže, společné tréninky jsou také tabu, správný sportovec a fotbalista však nikdy nezahálí. „V této situaci, kdy jsou tréninky zrušeny, hraji denně fotbal alespoň na zahradě s taťkou a malým bráchou.“ Nejen Tobiášovi přejeme, aby mohl svou radost a lásku k fotbalu co nejdříve znovu ukazovat na hřišti. A zároveň věříme, že i jeho malý bráška se brzy přidá do naší fotbalové lískovecké rodiny.